Ačkoliv se i v tvorbě Démovy domovské kapely ZNOUZECTNOST od jisté doby pravidelně prosazovaly folkové vlivy, výrazný krok tímto směrem udělal tento (předem se omlouvám za následující zprofanované slovo) kultovní muzikant až s vlastním projektem DÉMOPHOBIA. Samozřejmě Démův autorský rukopis, dobře známý ze ZNC, je patrný i zde, je jen zabalený v poněkud jiném kabátku.

Zanedlouho již uplyne téměř dvacet let od doby, kdy bylo nahráno první album tohoto projektu a jelikož jej řadím k tomu nejlepšímu, co v tomto žánru v našich končinách kdy vzniklo a co jsem měl tu čest slyšet, rozhodl jsem se věnovat mu samostatný článek.

Na této desce nalezneme nejvíce styčných bodů s Démovou domovskou kapelou. Některé z písní jsou vyloženě klasická „ZNOUZE“ jak hudebně, tak i textově – „Slon v porcelánu“ nebo „Karel“.

Ač zatím píšu o DÉMOPHOBII jako o folkovém projektu, tak, paradoxně tu téměř neslyšíme akustickou kytaru, což je nástroj pro folk tak typický. Ve většině písní rozpoznal můj (snad ne chybný) sluch kytaru elektrickou, která je někdy zkreslena takovým způsobem (například v písni „O Kozinovi“), že to zasahuje téměř až do metalových vod. Díky výbornému citu Přémy Haase (tehdejšího Démova kolegy ze ZNC) pro aranže je nahrávka zvukově velmi pestrá a vůbec není šance, aby se dostavil pocit nudy a monotónnosti. Tomu nahrává i rozumně sestavený playlist, kdy se úderné kousky střídají s těmi odlehčenými.

V textech si bere hlavní slovo místní, tzn. plzeňská, lidová próza. Seznámíme se s nestvůrným hradním pánem Radoušem, společensky přijatelným vodníkem, k dobru obráceným bývalým loupežníkem, smutným duchem a vznětlivým Cikánem. Vše je podáno s lehkostí Démovi vlastní, vtip, patos a pro pohádky potřebná určitá naivita jsou dávkovány přesně v takové míře, že spolu tvoří lákavý koktejl, na který má posluchač chuť zas a znovu.

Vycpávky (1999)

Na druhé nahrávce se k Démovi přidal multiinstrumentalista a zpěvák Michal Röhrich, který hostoval již na albu předešlém. Na „Vycpávkách“ si vzal na starosti i kompletní aranžmá, převzal tak štafetu po svém kolegovi z projektu NAVZÁJEM Přémovi Haasovi. Zásadním rozdílem proti debutu je zde dominance akustické kytary a nekonají se už žádná stylová protnutí, jedná se prakticky výhradně o čistokrevný folk. Samozřejmě se nekoná nějaké vzpomínání na starou kotlíkářskou partu a podobné záležitosti, tomu je Déma na míle vzdálen.

V textech hrají opět prim různé historky z Plzeňského kraje – někdy strašidelné a tajemné, jindy odlehčené a veselé, a nalezneme tu i zhudebněné příběhy pravdivé, u kterých si můžeme rozšiřovat znalosti z dějepisu a částečně i vlastivědy. K mým favoritům patří „Příběh o hradu Věžce“ a „Kouzelná lampa“, což jsou subjektivně jasní aspiranti na zařazení do dalších dílů sborníku „Já písnička“. Jasné táborákové hitovky pro novou generaci.

Výborným osvěžením je titulní píseň neboli vtipný a chytlavý „banjový“ cajdáček s epickým příběhem o dudákovi, který v opilosti padl mezi mrtvolky. Zde mají hlavní roli dudy (jak jinak), strojové tempo a silná dobová atmosféra.

Prostor dostanou i písně, které do původně načrtnutého konceptu DÉMOPHOBIE moc nezapadají. Jedná se o „Sirku“, „Children Song“ a úvodní „Doutník“. To ovšem nic neubírá jejich kvalitám, textově bizarní „Sirka“ je zřejmě všeobecně nejoblíbenější song z „Vycpávek“ vůbec.

Dokonalý zvuk, perfektní aranže, pestré složení písní, ale také určitá absence osobitosti a typického svérázu (vtipu/nadhledu), který byl pro předchozí nahrávky příznačný.

Jak to vnímám já, tak mi připadá, že na této desce se DÉMOPHOBIA jakoby vymanila z Plzeňského kraje a vzala nás na výlet do celého světa.

Navštívíme Afriku („Opálená písnička“), potkáme se s rytíři od kulatého stolu („Rytířská balada“) a ozvěny gongu buddhistického chrámu zaslechneme v titulní písni. Krom tohoto cestování se dočkáme se také Démova zamyšlení o životě jako takovém („Klika od dveří“ a „Zádumčivý song“) a i zde nalezneme zhudebněné lidové příběhy, byť v menší míře než na předešlých nahrávkách.

Pro mě osobně je i tato deska z kategorie „výborné“, ale že už nenabízí takový prožitek, jako oba předchůdci, to je prostě patrné.

Momentálně je DÉMOPHOBIA opět pouze jednočlenná. Déma jede stejně jako na začátku jen sólo a určitá jeho vyjádření dávají naději, že bychom se od něj mohli v budoucnu dočkat něčeho zajímavého nejen v rámci ZNC.

Všechny komentované nahrávky jsou volně k dispozici na webu www.znc.cz